Vize

Přehlednost hospodaření Autoklubu České republiky (AČR) je stěžejním bodem mé představy jeho fungování. Hospodaření je nejodpovědnější činností vedení AČR a musí být založeno na obecné důvěře mezi členy a vedením. Vedení se totiž stará o prostředky, hodnoty a majetek všech členů, ne pouze několika vyvolených.

Cesta k transparentnosti je velice jednoduchá a prostá. Každý správný manažer může fungovat pouze tehdy, pokud má k dispozici relevantní data. Podklady a informace ke svým rozhodnutím. Nezáleží na tom, jestli se jedná o vedoucího pracovníka v oddělení, Prezidenta AČR, Prezidium, nebo Valnou hromadu. Všechny úrovně musí mít relevantní data a přístup k nim. Základem v ekonomické transparentnosti je reporting. Ať už na bázi měsíční, čtvrtletní, nebo roční. K těmto informacím musí mít členové přístup.

Je důležité data poskytnout a interpretovat natolik detailně, aby vše nebylo schováno pouze pod položku “služby”. Ze svých zkušeností jsem si jist, že taková cesta je možná, hospodaření je prezentovatelné i se zachováním případného obchodního tajemství plynoucího z partnerství se soukromými společnostmi. Přístup samozřejmě platí jak pro nákladovou, tak pro příjmovou stránku.

Kritický bod dalšího směřování AČR. Nemůžeme být výsostnými poživateli statků AČR. Faktem je, že rezervy v AČR již nejsou. AČR také dluží peníze soukromým subjektům, což je nejhorší možná situace. Prioritou tedy je z AČR učinit štíhlou flexibilní servisní organizaci, která je zde pro své členy.

Rok 2021 bude velice složitý. Vzhledem k absenci rezerv, které byly utraceny v minulých letech, není naše instituce dobře připravená na krizi, která bude souviset s onemocněním Covid 19. Jde zejména o podporu klubů, které budou nějakou pomoc potřebovat, aby zůstala zachována jejich historie a činnost, ale zejména o pokračování činnosti AČR. Nikdo z nás nechce být u situace, že Autoklub bude pokračovat s rozprodáváním majetku, jak stávající vedení již započalo (prodej podílu v domě “Pergamenka”, který generoval pravidelný pasivní příjem z nájmu).

Kroky k ekonomické stabilitě jsou následující:

• personální audit a následná restrukturalizace
• audit nakupovaných služeb a jejich restrukturalizace
• podpora aktivit, jež generují příjem (pronájem prostor, rekonstrukce prostor za účelem zvýšení ceny nájemného a podobně)
• splacení všech závazků, které AČR mohou ohrožovat (insolvence)

AČR je dnes bohužel obrazem klientelismu. Vedení se obklopuje pouze lidmi, kteří poslušně vykonávají jejich pokyny. Naprosto se vytratila diskuze, kritické myšlení a střet různých názorů. Svět není postaven na stejných názorech a nemůže tomu být tak ani v AČR. Takovéto fungování instituce je zcela nepřijatelné a je v rozporu se stanovami AČR. Vedení, které nectí ani usnesení Valné hromady nebo Výroční konference, je nepřijatelné.

Cílem je zastavení pronikání tohoto smýšlení do sportu a všech dalších odvětví činnosti AČR. Nesmíme dovolit změnu Organizačního a jednacího řádu AČR, kterou schválilo v červnu 2020 Prezidium. Tato změna upravuje nominaci předsedů jednotlivých (sportovních) komisí. To, co jsem prosadil ještě za doby prezidenta Ječmínka, tedy, aby zástupci do komisí byli voleni demokraticky z dané disciplíny, zájmové činnosti, sportu a předseda vzešel z řad členů dané komise, je pošlapáno. Stávající vedení se chce obklopovat jen lidmi, kteří mu vyhovují. Po změně tak předsedu jmenuje Prezident na návrh Viceprezidenta daného odvětví. Dojde tak k tomu, že komise povedou především kamarádi a nikoliv primárně odborníci.

Musíme prosadit spravedlivý systém obsazování komisí. I kdyby to mělo být proti vůli Prezidenta – pokud má na něco jiný názor, nutně to neznamená, že konkrétní člověk nedělá svou práci dobře.

Každá komise musí volit dané prostředí a z něho pak musí vzejít předseda. AČR musí nastavit férová pravidla k daným volbám či nominacím, aby každý hlas a názor měl odpovídající váhu.

Totéž platí o dalších orgánech jako je Disciplinární komise, Etická komise a další, kde je zásadní jmenovat osoby, které nebudou ve střetu zájmů tak, jak je tomu nyní.

Zásadním bodem je pak mezinárodní diplomacie. I do těchto struktur, ať je to FIA nebo FIM jsou dosazování “neproblematičtí”. Zcela lichou je pak argumentace, že národní autorita je mezinárodně tak silná, kolik má zástupců v mezinárodních organizacích. Není to pravda. Jak je silná se pozná jedině podle toho, kolik toho dokáže prosadit v zájmu svých členů, sportovců, pořadatelů. V tomto ohledu jsme velmi slabí a naše renomé je velmi pošpiněné.

Řízení sportu úzce souvisí s otázkou klientelismu. Myšlenky zmíněné v tomto bodě, jsou plně aplikovatelné na řízení sportu.

Co je potřeba v tomto bodě doplnit je úloha Autoklubu. AČR musí mít přirozenou autoritu. Autoritu, kterou si získá svými kroky, které budou promyšlené, respektované. Jen taková cesta vede k této autoritě. AČR se nesmí chovat autoritářsky. Všechna témata se dají vysvětlit a obhájit rozumně.

Důležitou roli hraje AČR také jako servisní organizace. Členové, jezdci, pořadatelé ani kluby zde nejsou primárně pro Autoklub. Autoklub je zde pro ně. AČR se musí změnit ve vnitřním fungování. Všichni musí cítit, že pokud potřebují s něčím pomoci, co se týká jejich činnosti, mají se kam obrátit. Na svou servisní organizaci. To momentálně neplatí.

Málokterý spolek se může pyšnit historií, jakou má AČR. Hrstka gentlemanů se v dynamické době rozhodla spojit v instituci, která bude hájit zájmy nově vznikajícího motocyklismu / automobilismu. Na tuto myšlenku je potřeba neustále myslet a navazovat na ni.

Touto návazností není prodej odznaků Autoklubu nebo hrnků s Eliškou Junkovou. To je pouze póza. Smyslem je zejména etický a hodnotový rozměr, který zde zcela chybí.

Mezi nejdůležitější hodnoty nutné ochrany patří náš klubový dům. Když mi v roce 2016 stávající Prezident podsouval myšlenku prodeje klubového domu nebo zřízení hotelu, běhal mi mráz po zádech. Je zřejmé, že tato myšlenka zde stále je, protože nemá žádnou překážku. Nerad bych se dočkal doby, kdy finanční situace bude záminkou k prodeji klubového domu. Jediná věc, která mne uklidňuje, je Valná hromada. Ta jediná může rozhodnout o prodeji budovy a věřím, že by to nikdy neschválila.

O klubový dům musíme pečovat řádně. Musíme jej udržovat, opravovat a zvelebovat. Tak nám bude přinášet i větší výnosy co se týče prostor, jež jsou určené k nájmu.

Toto téma velice úzce souvisí s mottem “návrat ke kořenům”. Samozřejmě se prolíná všemi jednotlivými nosnými body.

AČR je spolkem. Spolkem, který sdružuje osoby stejného smýšlení, stejných zálib. Pokud i v roce 2020 přetrvává stav, kdy velká část klubů nemá zájem se podílet na činnosti AČR a jsou zde takříkajíc z donucení, je to špatně. Lék na to není jednoduchý, byť se dá strašně jednoduše popsat. Zásadním způsobem souvisí se slovem “autorita”, “servisní organizace” a dalšími, které jsem již zmiňoval. Kluby, které nevykonávají žádnou činnost směrem velkých organizovaných akcí, sportovních podniků či srazů, ale žijí sami pro sebe tím, že místně sdružují nadšence, nedokážou čerpat žádné výhody členství v Autoklubu. Tímto motivantem nejsou různé bonusy na členské kartě.

Je jím zejména přístup AČR a jeho bedra. Pokud klub potřebuje pomoci po právní stránce, zapůjčením materiálu nebo kontakty, měl by tu být pro ně. V současné době se tyto kluby cítí zanedbaně. Každý rok odevzdávají řádně členské poplatky, ale když se potřebují dovolat nějakých odpovědí, reakcí je pouze mlčení.

Věřím, že znalost tohoto prostředí a starostí těchto klubů mi dává velkou moc tento stav změnit k lepšímu.